Ocelový příběh （3）

Globální průmysl začíná

Tvůrci z doby železné nerozuměli chemii oceli. Jeho tvorba držela mnoho záhad a konečný výsledek závisel na dovednosti jednotlivých kovových dělníků. První z nich byli řemeslníci jižní Indie. Již ve třetím století před naším letopočtem používali kelírové uhlí s uhlím uhlí, aby vytvořili ocel „wootz“ - materiál, který je pro svou kvalitu stále obdivován.

Čínští řemeslníci také vyráběli vysoce kvalitní ocel. Zdá se, že Číňané měli něco podobného procesu Bessemer již ve druhém století před naším letopočtem, které se vyvinulo pouze v Evropě v 19. století. Ocelové zemědělské nářadí byly široce používány v dynastii Tang, kolem 600-900 CE.

Navíc s odbornými znalostmi přišel obchod. Schopnosti obchodníků v Indii a Číně vytvořily mezinárodní trh v oceli. Mnoho historiků věří, že slavný římský přírodní vědec a spisovatel Pliny, který starší odkazoval na Čínu, když označil „Serese“ za nejlepší zdroj oceli na světě. A Damašské meče, oslavované pro svou výjimečnou kvalitu, byly vyrobeny z Wootzovy oceli z Indie.

nebo ocelové konstrukce od klienta ve Vietnamu. Klient působí v odvětvích výroby a rozvoje infrastruktury ve Vietnamu. Jako jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v jihovýchodní Asii dosáhla Vietnam v posledních letech pozoruhodný pokrok v industrializaci a urbanizaci. S rostoucím zahraničním investicím a rychlým rozvojem místních podniků existuje v zemi rostoucí poptávka po vysoce kvalitních a odolných stavebních materiálech. Ocelové struktury, známé pro svou sílu, rychlou konstrukci a environmentální přínosy, se staly materiálem volby pro továrny, sklady a rozsáhlé infrastrukturní projekty.

Rychlost výroby se zahřívá

Většinou, oceláři té doby produkovali ocel pomocí procesu cementace, ve kterém jsou kované železné tyče vrstveny v práškovém uhlí a zahřívány po dlouhou dobu, aby se zvýšil obsah uhlíku ve slitině. Byl to proces, který by mohl trvat dny nebo týdny.

Poté v roce 1740 odhalil tajný, ale vysoce vynalézavý mladý Angličan jménem Benjamin Huntsman svou novou techniku ​​kelímku, aby zvládl přítoky na severu Anglie. Pomocí jílového hrnce, nazývaného kelímku, byl schopen dosáhnout teplot dostatečně vysoko, aby roztavil tyče vytvořené v procesu cementace a „odlitím“ (nalévanou) výslednou kapalinovou ocel, aby vytvořil ocelové ingoty jednotné vysoké kvality a v relativně vysokém množství - alespoň ve srovnání s tím, co prošlo dříve. Huntsmanův vynález nebyl posledním krokem k nízkonákladové a vysoce objasňovací produkci vysoce kvalitní oceli. Trvalo by to další vynálezce k dosažení tohoto cíle. Poskytl však impuls pro jedno z největších ocelových center 19. a 20. století - Sheffield, Anglie.